_______________________________________
"Svědectví" (na pokračování)
- Marcus Camaro -
_______________________________________
Ještě před několika týdny by se to celé odehrálo zhruba takhle: Do jedné velmi zapadlé uličky kdesi v podbřišku Prahy se šouravým krokem pustil nic netušící dědula. Hůlka vyklepává do asfaltu nepravidelný rytmus, jak se její majitel pečlivě vyhýbá všemu na zemi, co zrovna nevypadá jako asfalt. Ještě, ještě teď má chvíli šanci zvolit si bezpečnější cestu. Obrátit se a utíkat nebo aspoň šourat se domů někudy jinudy. Cestou delší a mnohem nudnější. A ve výsledku i zdravější.
Ale že se neotočil, kousek před ním se z kusu stěny stal tmavý obrys a z obrysu se vyloupl ošklivý škleb následovaný zhruba metrákem špinavého gaunera. K další výbavě tohoto individua, říkejme mu klidně po jeho, prostě Tony, patřilo vyhaslé žváro v koutku huby, specifický zápach a omezená slovní zásoba. A rozkládací nůž, který v jeho neposedných ručičkách o rozloze bagrových lžic dělal šššv, ššššv, cvak.
Zopakujme si to…. šššv, ššššv, cvak.
Pro jistotu ještě jednou: šššv, ššššv, cvak.
K tomu ještě Tony uměl říkat ”Říkej mi prostě Tony” a ”Naval prachy” a někdy i ”Žádnej problém, voé!”
A páč měl dobrou náladu, použil jako oslovení rovnou dvě ze svých oblíbených:
”Říkej mi Tony. Naval prachy.”