od Julietta v 08 bře 2012, 21:34
Drobné účetní nesrovnalosti
„He a zkusils to nahlásit policii?“ zeptal se Hejkal, podle mafiánských záznamů důvěryhodný informátor, podle pohledu snědý mladík a podle čuchu příjemce několika panáků fernetu. U Kotevního řetězu zjevně nalévali i nezletilým. Hostinský se taky klidně mohl vymluvit, že přes kouřovou clonu neviděl přes bar, kdo si alkohol objednal.
„To by bylo terno, kdyby ji náhodou našli, tak by si teprve početli!“
„No sorry, to měl bejt vtip…“
„Tak to byl blbý vtip.“
Mladý muž se na to odmlčel a zdálo se, že konečně přemýšlí, nakonec se na jeho tváři usadil výraz nesmírné únavy a prohlásil, “…a proč já bych ti měl to… pomáhat?“
„To je dobře, že se ptáš, shodou okolností jsem nechal ve složce k odeslání kopii tohohle …“
Hejkal lapl po lejstru a nechápavě do něho zíral, až přiložená fotka zažehla onu komixovou žárovku a on pochopil. Zbledl.
„Komu?“
„Panu Stoleckému, tomu z řeznictví. Taky Tvému otci. A policii, jen do foroty. Ale stačí zvednout telefon a můžu to zrušit.“
V Hejkalovi by se teď krve nedořezal. Nejistým krokem vyvrávoral z knajpy, opřel se o zeď a v předklonu srovnal položky má dáti – dal s alkoholem za celý večer. A taky s večeří.
„Tak to bychom měli“, prohlásil Hejkal, když si utíral okolí úst do ubrousků, které předtím pohotově sebral ze stolu.
„Ještě tady trochu… Ne na druhé straně“, pomáhal Tadeáš. „Kde začneme?“
„U Rusů. Pokud ho má Dimitrij, tak je jen otázkou ceny, za kolik ti to vrátí. Pokud má tvá lejstra Corleone, tak ti nepomůžou jakýkoli prachy, ale dá se s ním domluvit, třeba tě někam sám zašije. Pak z velkejch hráčů zbývají jen kartely, hlavně compagnie kolem píva, diamantů a bórdely.“
„A jestli to byli tajní od policie?“
„Tak to můžeš bejt v klidu, protože ti by přišli přes den a prostě to zabavili, z čehož vyplejvá, že to nemohli bejt voni.“ a pokračoval
„Tudy prosím. Budeme se muset vloupat k velkému Dimitrijovi do bejváku a vytáhnout ho z postele, prej ho hlídaj po zuby vyzbrojení zabijáci s čokly velkými jak dogy a to jen v případě, že se dostaneme přes alarm a zeď s ostnatým drátem. A pak s ním budeš muset bojovat pěstma a jestli vyhraješ, tak si můžeš říct vo svý účty. He, dobrý ne?“ povídal mladý muž, zatímco kráčel náhodnou ulicí směrem na jih Prahy.
„To můžeme, nebo zvedneme tenhle telefon a zavoláme mu, hm?“
„To jako že na něj máš, ty vole, číslo?! Na velkého Di?“
O jeden telefonát později bylo jasné, že na pěsti nedojde. Tadeáš sklapl mobilní véčko.
„Řekl, že nemá a že mě během zítřka jeho lidi najdou a zabijou, kvůli rušení jeho nočního klidu.“
„To se může postavit do dlouhé řady, he? V pohodě, to měl bejt vtip, nepoznáš vtip?“
„O takových záležitostech se nevtipkuje.“
Naposledy upravil
Julietta dne 12 bře 2012, 10:48, celkově upraveno 1